Atmosféra Města hříchu je jako dekadentní poezie. Má svou vnitřní krásu, i když na povrchu je špína. Snaží se vymykat zažitým konvencím, přesto svou formu čerpá z klasiky. Abyste takové verše dostatečně ocenili, musíte se do nich vcítit, prožívat je. Je třeba sfouknout vrstvu prachu a holýma rukama setřít špínu z povrchu jak ze zapomenutého hrobu a vstoupit do krypty marnosti. Nechat na sebe působit pocity zmaru a beznaděje a stejně jako jejich autor dokázat hledat krásu tam, kde ji jiní nevidí, nebo vidět nechtějí; v depresích, v bolesti a krutostech, ve smrti, v pokušení a ve zvrhlé vášni. Autorem pochmurného a morálně pokleslého Sin City je Frank Miller (předloha vychází u Dark Horse Comics). Jeho město jako by připomínalo filmově profláklé Chicago třicátých let nebo Gotham City, kde se vše podstatné odehrává v noci, v dešti nebo sněhové vánici. Všechny ženy jsou nádherné a všechny jsou děvky. Chlapy jsou drsní, pro prachy by udělali cokoliv a rádi berou zákon do svých rukou. Ulicím vládnou gangy a na nejvyšších postech sedí ti nejhorší. Sin City je neveselé místo.
„Sin City“ ve svém subjektivním hodnocení považuji za předělávku komiksu, která zdaleka převyšuje ostatní, včetně „Spidermana“ (a to miluji schizofreniky), „Hellboye“ (byl jsi super, ale už nejsi nejvtipnější), „X-menů“ (i kdyby vás, mutantů, bylo dvakrát tolik) i nového „Batmana“ (se vší úctou). Velkou mírou k tomu přispívá i samotná předloha. Město hříchu se od standardnímu vzoru komiksů v lecčem liší. Především zde chybí ústřední hrdina/parta, který stojí (ať už z jakýchkoliv důvodů) na straně dobra. Hlavní postavy (s výjimkou policisty Hartigana (Bruce Willis) jsou stejná sorta ničemů jako jejich protivníci a jejich nejčastější motivací je pomsta. Film zpracovává tři samostatné povídky (konkrétně „The Hard Goodbye“, „The Big Fat Kill“ a „That Yellow Bastard), které se, jak už to u povídkového filmu bývá, překrývají pouze částečně. Jednotlivé postavy se nejčastěji minou v nočním klubu, kde tančí okouzlující Nancy (Jessica Alba) a u baru popíjí ranař Marv (Mickey Rourke) nebo Jackie Boy (Benicio Del Toro). Mohlo by se zdát, že angažování velkých hvězd vyjde naprázdno, přeci jenom v Sin City žijí hlavně drsoni, nicméně známé tváře zlepšují orientaci ve velkém počtu postav a to je rozhodně k dobru. Vedle Roberta Rodrigueze (kromě „Desperada“ má za sebou vesměs průměrné akční filmy jako „From Dusk Till Dawn“ nebo tři díly „Spy Kids“) se na režii podílel i sám Frank Miller (ve filmu se objeví v mini roli kněze) a částečně i Quentin Tarantino. Jednou z mála chyb na kráse je hudba, která mi přijde nevýrazná a v některých situacích by se „dramatické smyčce“ vysloveně hodily.
Hlavní přednost filmu „Sin City” spatřuji tam, kde jej asi mnozí budou nejvíce kritizovat. Frank Miller chtěl mít na plátnech kin dílo, které se bude co možná nejvíce podobat kreslené předloze. A tuto svou vizi do puntíku splnil. Původní předloha je charakteristická svou noir kresbou. Většina obrázků je čistě černobílých a jen některé detaily jsou zvýrazněny křiklavou barvou (krev, rtěnka, zelené oči). Z okolních obrázků je patrno, že tento styl byl dodržen a „Sin City“ je v podstatě černobílý film s několika barevnými detaily. Zajímavým způsobem pracuje Rodriguez s kamerou. V mnoha záběrech se kamera dostane do takové pozice, že se scéna následně překryje s kreslenou předlohou. Výsledný efekt je ovšem skoro dokonalý a po celé dvě hodiny na vás bude dýchat ponurá, mrazivá atmosféra. Jako by šlo o animovaný film s živými herci. A stejně jako vizuální stránku se autorům podařilo na plátno přenést i charakteristický cynický humor a naturalismus, kterému se může rovnat leda Lobo (už aby tě také zfilmovali, modrý zabijáku!). Brutalita některých scén je někdy potlačena černobílým charakterem filmu, jindy je naopak barevně zvýrazněna. Smích v kině ozývající se při nejdrastičtějších scénách je buď známkou perverznosti tvůrců nebo diváků (spíš obojího). Ale o tom „Sin City“ je. Krása a láska se hledá v nočních podnicích, zábava ve rvačkách a přestřelkách. Vše je potřeba brát s (ne)zdravým nadhledem. Tento film je především vizuální podívaná a pokud jeho kouzlu podlehnete hned ze začátku, tak vás čekají dvě hodiny zábavy a originální podívané.